- Vymezení hospodářských souborů
2. Cílové hospodářství
3. Porostní typy
4. Základní hospodářská doporučení
4.1 Hospodářský způsob
4.2 Obmýtí
4.3 Obnovní doba
4.4 Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin
4.5 Cílová druhová porostní skladba
4.6 Hospodářský tvar lesa
5. Od diferencovaných k funkčně integrovaným způsobům hospodaření
6. Citovaná literatura
Přílohy k přednášce
- Vymezení cílových hospodářských souborů v ekologické síti
- Přehled číselného označování hospodářských souborů
1. Vymezení hospodářských souborů
Přírodní podmínky v ekosystémovém pojetí HÚL jsou vyjádřeny uskupením lesních typů, resp. souborů lesních typů (SLT) do cílových hospodářských souborů (HS). Hospodářský soubor je jednotkou rámcového plánování. Je charakterizován podobnými přírodními podmínkami, porostními poměry a funkčním zaměření. To je předpoklad pro stejný způsob hospodaření v rámci HS i pro vlastní diferenciaci mezi HS. Stávající systém tvorby HS (vyhl. č. 83/96 Sb.) je v podstatě používaný v HÚL od roku 1977 (vyhl.č.13/77), když byl do praxe HÚL postupně zaváděn již od konce 60-tých let (DOLEŽAL – porostní provozní soubory).
Schéma vazeb ekosystémového pojetí tvorby hospodářských souborů:
2. Cílové hospodářství
Cílový hospodářský soubor vyjadřuje potenciál přírodních podmínek (uskupení lesních typů), porostní typ vyjadřuje současný stav lesa (druhovou skladbu a specifika porostů) a funkční typ vyjadřuje funkční zaměření lesa (kategorizaci lesa lze vyjádřit též algoritmem označení – sudá označení cílového HS).
Z dosavadních zkušeností tvorby HS se ukázala nutnost uspořádání strukturovaných HS do detailnějších jednotek – podsouborů (MACKŮ 1996, VOKOUN 1997). Důvodem byla nutnost vyjádření růstových podmínek stanoviště a vazba na následná hospodářská opatření. Zejména se to týkalo exponovaných HS a jejich diferenciaci na kyselou a živnou řadu a pod.
Schéma základní tvorby HS se uvádí v tabulce „Tvorba cílových hospodářských souborů“ a v příloze č. 4 k vyhlášce č.83/1996 Sb. Velmi detailní diferenciace HS je zpracována v příloze časopisu Lesnická práce č.1/1997. Cílové hospodářské soubory (cílové hospodářství) jsou označeny symbolem, tvořenými dvěma číslicemi. První číslice označuje vegetační polohu, druhá číslice ekologickou řadu.
3. Porostní typy
Porostní typizace tak, jak je užívaná při tvorbě aktuálních HS (Příloha č. 3 k vyhl. č. 83/96 Sb., Standard LHP – Mze ČR, 1997) je velice hrubá a lze ji chápat jako základní vodítko pro stanovení základních hospodářských doporučení a těžebního ukazatele.
Pro účely analýz diferenciace růstových podmínek bylo třeba vyřešit nejen uskupení dřevin (vazba na bonitaci, provenienci a pod.) reprezentující porostní typ, ale také vazbu na smíšení uskupení dřevin.
Tento přístup k tvorbě porostních typů a jejich směsí dále umožňuje precizovat diferenciaci růstových poměrů prostřednictvím četností absolutních výškových bonit. Takto lze vyjádřit potenciál aktuálních produkčních poměrů.
Tvorba porostních typů a jejich smíšení se uvádí v tab.: “Tvorba porostních typů“ (Macků, 1996).
Zejména růstové poměry porostních typů v různých přírodních podmínkách lze vyjádřit četností absolutních výškových bonit, umožňuje diferencovat tvorbu aktuálních porostních typů dle produkčního potenciálu. To je z hlediska návrhu parametrů základních hospodářských doporučení a uplatňování hospodářských opatření zásadní informace.
V návaznosti na funkční typizaci (Macků 1992, 1997)a na stávající kategorizaci lesů se zavádí subkategorie lesů hospodářských – viz tabulka: Přehled číselného označování HS. Tento systém je součástí rutinního zpracování oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL).
4.Základní hospodářská doporučení
Základní hospodářská doporučení vymezuje vyhl. MZe ČR č. 3/1996 pro jednotlivé hospodářské soubory. Těmito parametry jsou: hospodářský způsob, obmýtí, obnovní doba a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin, cílová druhová porostní skladba, hospodářský tvar lesa.
4.1 Hospodářský způsob
Hospodářský způsob pro základní porostní typy hospodářského souboru se uvádí ve zkratce velkým písmenem, jako doporučený hospodářský způsob:
* H – holosečný. Nový porost vzniká na holé ploše, která je širší než průměrná výška těženého porostu.
HH –vekoplošná holá seč. Je širší jak dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu.
H – maloplošná holá seč. Je limitována velikostí 1ha a šířkou dvojnásobné výšky těženého porostu.
* N – násečný. Následný porost vzniká v blízkosti porostní stěny jak na holé ploše, tak pod ochranou těženého porostu. Uplatňuje se obnovní technika okrajových a obrubných sečí. Vnější okraj je tvořen holou plochou, jejíž šíře nepřekročuje průměrnou výšku těženého porostu. Při zahájení obnovy porostu se vnější okraj vytváří násekem. Vnitřní okraj je tvořen pruhem těženého porostu podél porostní stěny. Jeho šířka je omezena účinným dosahem přímého bočního světla.
* P – podrostní. Obnovovaný porost vzniká pod ochranou těženého porostu. Uplatňuje se obnova clonná.
PP – velkoplošná clonná seč je širší jak dvojnásobek průměrné výšky těženého porostu.
P – maloplošná clonná seč je limitována šířkou dvojnásobku průměrné výšky těženého porostu.
* V – výběrný. Těžební postup není časově a prostorově specifikován. Uskutečňuje se jednotlivým nebo skupinovitým výběrem – výběrnou sečí jedinců nežádoucích nebo mýtně zralých.
Pro předsunuté prvky uvnitř porostu založené zpravidla v předstihu se užívá označení malého písmene:
n – násečný (násek, holá skupina),
p – clonný (clonný pruh, skupina).
4.2 Obmýtí
Jako parametr základního hospodářského doporučení se uvádí věkovým rozpětím zaokrouhleným na desítky let. Je stanoveno jako produkční doba pro rámec porostů v daném HS. Obecně se obmýtí blíží kulminaci hodnotového celkového průměrného přírůstu. Rozmezí obmýtí uvedené v závorce toto optimální hodnotové využití produkce nerespektuje. Přitom ale není ohrožena jeho reprodukce. Obmýtí se snižuje u jehličnatých porostů ohrožených imisemi v pásmu ohrožení B a C (u bukových porostů se zvyšuje), u porostů rozvrácených kalamitou, poškozených hnilobou zpravidla v důsledku loupání zvěří a na prvních generacích lesa. V lese ochranném se často uvádí přirozený mýtní věk (f –fyzický věk).
Potenciální produkci odpovídá mýtní věk, optimální z hlediska hodnoty dřevní produkce. V HS odpovídá optimalizované obmýtí růstovým podmínkám souboru, odrážejících se v bonitě dřevin. Stanoví se podle doby kulminace hodnotového CPP s přihlédnutím k některým vlastnostem stanoviště ovlivňujícím vývoj porostu (exponovanost, labilita). Všeobecně vyšší obmýtí lze prosazovat u porostních typů s vysokou kvalitou. Při složitější cílové skladbě se vedle hlavní cílové dřeviny zvažuje i uplatnění ostatních dřevin na délce obmýtí.
4.3 Obnovní doba
Je dobou, která uplyne od prvního do posledního plánovaného obnovního zásahu v obnovovaném porostu. Je závislá na stavu, skladbě a způsobu obnovy současného porostu a na cíli druhové skladby, kterého má být dosaženo v době zajištění kultury. V lesích ochranných, obhospodařovaných výběrným způsobem, je obnovní doba nepřetržitá (¥).
4.4 Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin
Výčet melioračních a zpevňujících dřevin pro základní porostní typy HS je uveden v příloze č. 4 k vyhl. MZe ČR č. 83/1996 Sb. Udává se minimální procentický podíl těchto dřevin v porostu v době zajištění kultury. Cílem je zamezit vzniku monokultur.
V lesích ochranných jsou považovány za dřeviny meliorační a zpevňující všechny dřeviny přirozené druhové skladby, kromě smrku a borovice.
4.5 Cílová druhová porostní skladba
Představuje doporučené zastoupení dřevin v mýtním věku, vyjádřené v procentech, které je z hlediska zabezpečení produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů optimální. Cílová druhová porostní skladba z hlediska produkčního představuje v rámci hospodářského souboru ekonomicky i biologicky optimalizované zastoupení dřevin v mýtním věku (optimum hodnoty, trvalosti i bezpečnosti produkce).
Vedle optimální skladby odpovídající podmínkám HS (někdy v alternativách) uvádí se u všech ostatních porostních typů souboru upravená cílová skladba, dosažitelná ve změněných podmínkách těchto typů porostů. Výraznější rozdíly v cílové skladbě v rámci HS jsou při změněném stavu porostů, zejména v imisních oblastech.
4.6 Hospodářský tvar lesa
Je výsledkem způsobu hospodaření, zejména na způsobu vzniku porostů, rozlišují se následující hospodářské tvary lesa:
- vysoký (vysokokmenný),2. nízký (pařezina),3. střední (sdružený).
5. Od diferencovaných k funkčně integrovaným způsobům hospodaření
Metodicky se navazuje na díla ÚHÚL Brandýs n.L. z poloviny a konce 80 tých let – Modely hospodaření, Provozní systémy a Funkčně integrovaného hospodaření.
I přes jepičí život, které tyto materiály v praxi HÚL měly (posledně jmenované dílo se prakticky vůbec nepoužívalo v souvislosti s politickými změnami, resp. novou legislativou v oblasti životního prostředí a ochrany přírody), byly přínosem pro komplexní pojetí zařízení lesů a ukázaly cestu kudy by měl vývoj HÚL pokračovat.
Diferencované způsoby hospodaření se opírají o rámec přírodních podmínek. Plní funkci dřevoprodukční (ostatní funkce jsou plněny úplavem). Na extrémních stanovištích plní funkci půdoochrannou.
Uplatněním principů diferencovaných způsobů hospodaření podle přírodních podmínek je akceptován ekosystémový přístup s nadřazením produkční funkce lesa v lese hospodářském.
V intenzívním LH vzniká zpravidla rozpor mezi orientací na produkční a mimoprodukční funkce lesa. K minimalizaci tohoto rozporu směřuje integrace funkcí a přizpůsobení hospodářských opatření.
Funkčně integrované způsoby hospodaření se rovněž opírají o rámec přírodních podmínek, ale navíc vycházejí z požadavků na plnění aktivně podporovaných funkcí lesa.
Dosud uplatňovaná forma diferencovaných způsobů hospodaření pro rámec HS ve vztahu ke kategorizaci lesů a preferování plnění požadovaných funkcí je nevyhovující. Funkce lesa zohledněné kategoriemi lesů a HS se často vzájemně překrývají a záměr hospodaření se vyjadřuje a značně těžkopádně. Diferencované způsoby hospodaření integrují způsoby hospodaření po stránce prioritního postavení produkce dřeva. Rovněž kategorizace lesů nadřazuje funkci produkční a teprve potom vytváří hierarchii převažujících funkcí lesa. Nerespektuje se sladění zájmů při souběhu nebo překryvu funkcí.
Stávající způsob, zakotvení požadavků na plnění funkcí lesa, do rámcového plánování je nedostatečný. O vazbě na plnění funkcí lesů vyjádřené pouze kategorizací ani nemluvě.
Samotnou kategorizaci lesů lze chápat, jako pokus o vyjádření újmy, která by nastala ve srovnání s hospodařením v kategorii lesa hospodářského.
V kategorii hospodářských lesů s vyhraněným produkčním posláním je rámcové i podrobné plánování zaměřeno na maximální produkci jakostní dřevní hmoty a mimoprodukční funkce jsou plněny formou úplavu. Čím vyšší je produktivita stanoviště, tím rentabilnější je vklad energie, resp. intenzita hospodářských opatření.
Souběh produkční funkce (jako prvořadé) s ekologickou je typický pro exponované polohy. Vodohospodářská funkce se v hospodářských lesích respektuje vedle produkční zejména v oblastech vodárenských toků a nádrží (PHO2, PHO3) i CHOPAV, ale přitom ji lze zařadit do subkategorie lesa zvláštního určení ( odst. /2/ e v §8 lesního zákona).
Ve zvláště chráněných území (plány péče – zákon č. 11č/1992 Sb.)se přihlíží k požadavkům ochrany přírody i v hospodářských lesích, stejně tak v nevyhlášených rekreačních lesích se některé zásady přizpůsobují zájmům rekreace. Menší části porostů s převládající ekologickou nebo společenskou funkcí, jako jsou jednotlivé uznané porosty pro sběr semen mimo genové základny, skalky, jednotlivé studně nebo rezervace malé výměry zůstávají v kategorii lesů hospodářských, ale hospodářská opatření se odvodí dle účelové funkce.
V kategorii lesů ochranných a lesů zvláštního určení se většinou respektuje i funkce produkční, i když jen jako druhořadá. Jelikož však funkce produkční je v tomto souběhu více plastická co do hospodářsko-úpravnických a pěstebně-produkčních opatření, je možno i při přizpůsobení zásad potřebě mimoprodukčních funkcí zajišťovat i produkci.
Smyslem integrace funkcí lesa je přizpůsobit základní hospodářská doporučení (ve smyslu vyhl.č. 83, §1 odst. /7/), tj. cílovou druhovou porostní skladbu, minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů, hospodářský způsob, obmýtí a hospodářský tvar lesa, prvořadé ekologické nebo společenské funkci, přitom však za minimálních energetických vkladů a uplatnění ekologických technologií, zejména výchovou a způsobem obnovy porostů získat i co nejhodnotnější dřevní surovinu.
6. Citovaná literatura
Doležal B.: Některé zásadní otázky provozních porostních souborů. Lesnictví, 10:949-962, 1965
Macků J. a kol.: Metodická východiska funkčně integrovaného hospodaření v lesích, MŽP – VaV 620/2/01, 2003, str. 107
Macků, J. a kol.: Metodika zpracování oblastních plánů rozvoje lesů, ÚHÚL Brandýs n.L., 1996, 90 str.
Plíva K. a kol.: Funkčně integrované lesní hospodářství. Funkce lesa v lesním plánování. ÚHÚL Brandýs n.L.,1991, 95 s., 4. příl.
Plíva K. – Žlábek I.: Provozní systémy v lesním plánování. MLHDP ČSR v SZN Praha. 1989, s. 208
Vokoun J. : Příloha časopisu Lesnická práce č.1/1997
Vyhl. č. 83./1996 Sb. Mze ČR
Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL 1997 – 2002), ÚHÚL Brandýs n.L.
Přílohy k přednášce:
