OPRL a NIL ČR

Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL), Národní inventarizace lesů ČR (NIL ČR)

Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL)

1. Legislativa
2. Principy trvale udržitelného hospodaření v lesích
3. Státní lesnická politika
4. Metodika vyhotovení OPRL
4.1 Časové a prostorové parametry
4.2 Prostorové parametry
4.3 Analýzy PLO
4.3.1 Ochrana lesa
4.3.2 Funkce lesa
4.3.3 Výhledy, priority a střety zájmů
4.3.4 Zpřístupnění lesa
4.3.5 Návrh směrnic hospodaření
4.4 Organizace prací, vazba na SSL a předávání výstupů OPRL
5. Literatura

Národní inventarizace lesů (NIL ČR)

 Přednáška Ing. M. Kučery, Ph.D. (ÚHÚL) ke stažení:
 Přednáška Ing. R. Adolta, Ph.D. (ÚHÚL) ke stažení:

1. Národní inventarizace lesů v České republice
2. Vývoj národních inventarizací lesů v Evropě
3. Vývoj národní inventarizace lesů v České republice
4. Účast ÚHÚL v inventarizacích lesů v rozvojových zemích
5. Zpracování dat NIL ČR
5.1 Vybrané výsledky
5.1.1 Zásoby hroubí b.k.
5.1.2 Objem ležícího odumřelého dřeva
5.1.3 Zásoby dříví
5.1.4 Ležící odumřelé dřevo
5.1.5 Zdravotní stav lesa
6. Literatura
7. Doprovodné podkladové materiály 

Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL)

1. Legislativa

OPRL jsou legislativně zakotveny v  lesním zákoně č.289/1995 Sb. a vyhl. Mze ČR  č. 83  /1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů (HS) jako metodický nástroj státní lesnické politiky (Mze ČR, 1994) a doporučují zásady hospodaření v lesích. Cílem OPRL je vytvářet předpoklady pro minimalizaci střetu veřejného a vlastnických zájmů v lesích, nalezení odpovídajících proporcí podpory jednotlivých funkcí lesa a doporučení diferencovaných zásad hospodaření orientovaných na dosažení cílového stavu.

V první řadě  jsou výstupy OPRL určeny státní správě lesů a zpracovatelům LHP (LHO). V souvislosti se snahou o komplexní pohled na lesní ekosystémy navazují obecně na činnost v krajině – komplexní pozemkové úpravy , územně plánovací dokumentace a pod.

2. Principy trvale udržitelného hospodaření v lesích

K tomu, aby OPRL splnily očekávané požadavky vyplývající z principu trvale udržitelného hospodaření v lesích je třeba les chápat jako Ekosystém  to znamená, že les může trvale plnit požadované funkce pouze za optimálního využití ekologických zákonitostí.  To předpokládá:

  • změnu hierarchie hodnot především ve prospěch veřejně prospěšných funkcí lesa, neboť stát má zájem na trvalém a vyrovnaném využívání lesa nejen  jako obnovitelném přírodním zdroji, ale i na využívání veřejně prospěšných funkcí  lesa,
  • vytvoření prostoru pro uplatnění zpětných vazeb v lesním ekosystému,
  • vycházet z  minimálního vkladu dodatkové energie, tj. nákladů na hospodaření v lesích.

Na základě uvedených předpokladů musí obsahová náplň OPRL splňovat následující kritéria:

  • reprezentativnost stavu a rozvoje lesů prostřednictvím prostorových parametrů, které jsou na úrovni individuální diferenciace přírodních podmínek vyjádřeny biogeografickou regionalizací lesů ČR formou Přírodních lesních oblastí – PLO (vyhl. Mze ČR č. 83/96 Sb.)
  • ekosystémové pojetí, které umožňuje uplatnění hospodářských opatření na základě  promítnutí typologických jednotek do rámcového a dlouhodobého plánování prostřednictvím HS ve vazbě na současné porostní typy a funkční požadavky.

Z toho pak vychází vlastní náplň metodiky OPRL, má-li splnit uvedené požadavky a kritéria :

  • analýzy stavu lesu v jednotlivých PLO, které vycházejí z podkladů průzkumů a rozborů (typologie lesů, ochrany lesů, funkčního zaměření lesů a globálního dopravního zpřístupnění včetně orientačního přehledu limitujících těžebně-dopravních technologií),
  • syntézy promítnuté do návrhu rámcových směrnic hospodaření, jako podkladu pro vyhotovení LHP a LHO včetně strategických dlouhodobých opatření splňující požadavek trvale udržitelného rozvoje lesů na úrovni principu předběžné opatrnosti v souvislosti se scénářem globálních klimatických změn.

Stěžejním výsledkem OPRL je strategie způsobů hospodaření v lesích formovaná do modelu hospodaření pro HS. Přitom  model hospodaření tvoří  pouze rámec odpovídající současným poznatkům diferencující doporučené způsoby hospodaření pro dané přírodní podmínky, stav lesa a jeho funkční zaměření. Pro konkretizaci modelu na úrovni LHP(LHO) je důležité sjednocení pojetí přiměřeně odpovídající individuálním podmínkám.

3. Státní lesnická politika

OPRL obsahují  souhrnné údaje o stavu lesů a o potřebách plnění funkcí lesa jako veřejného zájmu včetně strategických doporučení o způsobech hospodaření v ekosystémovém pojetí. Tyto materiály se stávají významným podkladem v rozhodovacím procesu státní lesnické politiky.

Zpracování OPRL nelze chápat jako jednorázovou záležitost, ale jako trvalý proces, prostřednictvím něhož lze uplatňovat lesnickou politiku a veřejný zájem státu. Přitom asi nikdo nebude pochybovat o tom, že uchování stabilních a zdravých lesů schopných plnit trvale a vyrovnaně celospolečenské funkce je veřejným zájmem. Stát se nemůže zříkat odpovědnosti za stav lesů, naopak musí podpořit jeho trvale udržitelné obhospodařování a využívání ve smyslu lesního zákona (č. 289/95 Sb.).Pro zabezpečení veřejného celospolečenského zájmu v lesích a z důvodů stanovení možnosti finanční kompenzace v případech omezení produkční funkce se jeví vyhotovení OPRL  jako „společenská objednávka“. Zpracování OPRL je odborně vysoce náročné a musí zabezpečit patřičnou objektivitu, jednotnost zpracování,  odbornou fundovanost, správu dat, jejich aktualizaci a sledovat  vývoj odpovídající vědeckým poznatkům.

4. Metodika vyhotovení OPRL

Metodika je koncipovaná jako otevřená, tj. schopná reagovat na nové poznatky a potřeby, které vyplynou z jejich postupného vyhotovení.

4.1 Časové a prostorové parametry

Zpracování OPRL je kontinuální proces, který musí navazovat harmonogram obnov  LHP ( LHO).
I.etapa – generel (1996 – 2002), II.etapa – dodatky, které převyšují horizont 7let (oblastní typologický  elaborát, pedologická mapa, kvantifikace  funkcí lesa  atd.) budou zpracovávány průběžně v souvislosti s harmonogramem obnov LHP (LHO).

4.2 Prostorové parametry

OPRL se zpracovávají pro rámec PLO. Protože oblasti mají značnou plochu, lze  OPRL z kapacitních důvodů zpracovat  pouze po částech v návaznosti na harmonogram obnov LHP (LHO).

Součástí údajů o prostorovém uspořádání jsou i základní údaje o organizaci lesního majetku dle podkladů LČR (k 1.1.1996), a základní údaje o administrativně správní příslušnosti k územním odborům  MZe,  MŽP  a okresním úřadům .

4.3 Analýzy PLO

S využitím údajů LHP se zpracují analýzy PLO na úrovni SLHP včetně výhledů těžebních možností. Zásadním přínosem pro tvorbu hospodářských souborů (HS)  jsou analýzy přírodních podmínek na úrovni cílových HS a  porostních typů. Rozbory hospodaření z dostupné LHE lesního majetku v LO. Komentovat je třeba i nové zalesnění nelesních půd a  stav geograficky nepůvodních dřevin. Stručný výtah z materiálů historického průzkumu.

Odborné členění OPRL – dle tématických skupin

Analýza přírodních poměrů vychází v plném rozsahu z typologického průzkumu včetně analytických šetření typologických ploch. Typologický průzkum lze považovat za základ ekosystémového pojetí zpracování OPRL. V rámci analýzy přírodních poměrů se šetří:

  • revize typologických ploch, upřesnění charakteristik  lesních typů a jejich   sjedno     cení v rámci LO,
  • analýza stanovištních poměrů, když úroveň zpracování charakteristik lesních typů je závislá na dokončení oblastních typologických elaborátů  – II.etapa OPRL (LVS, ekologické řady, edafické kategorie a základní lesní společenstva).
  • podchycení dílčích populací dřevin na regionální úrovni, včetně návrhu genových základen a semenných porostů, stanovisko předběžné opatrnosti k globání změně klimatu,
  • kompletace typologických zápisů a laboratorních rozborů včetně jejich digitalizace,
  • typologická mapa 1:10 000 (revidovaná na úrovni sjednocených charakteristik lesních typů), souběh digitalizace typologických map,
  • mapa lesních vegetačních stupňů (LVS) 1:50 000
  • přehled lesních typů za LO (výměry v ha)
  • mapa cílového hospodářství (potenciál produkčních podmínek),
  • tvorba HS a rámcových směrnic hospodaření (spolupráce celého týmu podílejícího se na OPRL).

4.3.1 Ochrana lesa

Předmětem ochrany lesa je rozbor škodlivých činitelů a především  ohrožení škodlivými činiteli včetně imisí. Výstupem je návrh dlouhodobých opatření,  na vytypovaných ohrožených lokalitách pak včetně návrhu vnější porostní prostorové úpravy.
Ve spolupráci s typologem specialista spolupracuje na  rámcových směrnicích hospodaření a dlouhodobých opatřeních rozvoje lesů na principu předběžné opatrnosti v souvislosti se změnami ekologických podmínek.

Průzkum ochrany lesů se zaměřuje na  šetření následujících škodlivých činitelů:

  1. Rozbor ohrožení porostů imisemi a dalšími škodlivými činiteli
  2. Imisní poškození porostů ( plošný přehled pásem ohrožení imisemi, vývoj a rozsah   exhalačních těžeb, současný zdravotní stav porostů)
  3. Abiotičtí činitelé ( (vítr, sníh, námraza, sucho)
  4. Poškození porostů zvěří
  5. Kalamitní škůdci – podkorní a listožraví
  6. Ostatní škodliví činitelé (hniloby, ost.hmyzí škůdci, požáry,  škody rekreací, těžebně-dopravními technologiemi a pod.)

Návrh dlouhodobých opatření ochrany lesa je obsažen především v mapě dlouhodobých opatření ochrany lesa.

4.3.2 Funkce lesa

Předmětem šetření funkcí lesa je podchycení  funkčního potenciálu lesa a přehled funkcí deklarovaných veřejným zájmem a prostřednictvím  kategorizace lesů, včetně výhledů požadavků na plnění funkcí lesů. Z přehledu stavu a vývoje funkcí vyplynou jejich vzájemné  překryvy a  střety zájmů. S tím souvisí rovněž požadavek na podchycení priorit a hierarchie funkcí v LO.
Funkční potenciál  (je dán přírodními podmínkami a stavem lesních porostů  z kterých vyplývají možnosti plnit požadované  funkce).

Předmětem šetření je potenciál:

  • produkční
  • ekologicko-stabilizační
  • vodní:  srážkotvorný a  desukční
  • půdoochranný: protierozní, extrémních stanovišť antropických a  přirozených stanovišť
  • zdravotně-rekreační

Funkce deklarované veřejným zájmem  a kategorizací lesů:

  • ochranné lesy (§ 7 zák. č.289/95 Sb.)
  • vodohospodářské a vodoochranné  lesy
  • lesy deklarující zájmy ochrany přírody a krajiny
  • lesy deklarující zájmy zdravotně rekreační
  • lesy sloužící lesnickému výzkumu a výuce
  • lesy deklarující funkci bariérovou (OLP, zasakovací pásy, krycí a protihlukové pásy  podél objektů a linií, esteticky hodnotné porosty a lesy charakterizující krajinný ráz)
  • lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti (ochrana genofondu)
  • lesy s deklarovanou funkcí intenzívního chovu zvěře ( uznané  obory a samostatné bažantnice)
  • lesy v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření (např. armáda)

4.3.3 Výhledy, priority a střety zájmů

V návaznosti na územně plánovací dokumentaci a společenské požadavky (prostřednictvím orgánů státní správy a samosprávy) se dokumentují výhledy investiční výstavby a záměrů činnosti v krajině. Na tomto podkladě se identifikují vzájemné překryvy  deklarovaných funkcí lesů tak, aby byla umožněna konfrontace střetů zájmů podle proklamovaných priorit jednotlivých funkcí lesa.

4.3.4 Zpřístupnění lesa

Zahrnuje šetření základních údajů o lesní dopravní  síti (LDS) -inventarizaci a klasifikaci  odvozních cest a globální zpřístupnění lesa (vymezení transportních segmentů, odvození modelových hustot odvozních cest a návrh zpřístupnění lesa). Tento podklad je východiskem pro stanovení limitujících těžebně-dopravních technologií.

Šetření LDS obsahuje následující výstupy:

  1. Inventarizace odvozních cest (v návaznosti na novou ČSN 73 6108
  2. Vymezení transportních segmentů (základní jednotky pro optimalizaci LDS)
  3. Návrh limitujících těžebně-dopravních technologií na úrovni: transportní segment – hospodářský soubor (dle modelových technologií MACKŮ-POPELKA-SIMANOV, 1992). Aby nedošlo k nedorozumění, nejedná se o předpis vztažený na použití konkrétních  technologií, ale na parametry těchto technologií, zda vyhovují či nevyhovují daným přírodním podmínkám.

4.3.5 Návrh směrnic hospodaření

Obsahuje základní hospodářská doporučení dle HS:

  • tvorbu hospodářských souborů (struktura cílových HS dle uskupení lesních typů, analýzu základních  porostních typů v LO a strukturu současných hospodářských souborů),
  • základní hospodářská doporučení pro HS (cílová druhová skladba, minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin včetně návrhu na snížení jejich podílu na kalamitních plochách  a na využití geograficky nepůvodních dřevin, hospodářský způsob, obmýtí, obnovní doba a počátek obnovy )a další doporučení.

4.4 Organizace prací, vazba na SSL a předávání výstupů OPRL

Personální obsazení tvoří  garant, který  za  danou LO permanentně odpovídá a operativně koordinuje práce na vyhotovení a aktualizaci OPRL. Příslušný garant má k dispozici skupinu specialistů (typolog, ochranář, dopravář). Velikostí LO  a náročnosti musí odpovídat kapacita specialistů, resp. všestranně využitelných zkušených zařizovatelů, neboť spektrum šetření se vzájemně překrývá a nelze striktně úzce oddělit  jednotlivé náplně prací.

Pro jednotlivé LO se dle harmonogramu zpracuje objem prací s použitím norem pro standardní šetření . Tento standardní objem prací se redukuje podle stavu jednotlivých činností podle toho, zda se dosavadní výsledky převezmou a zkompletují, nebo budou zahrnuty do standardního šetření.

Nejvyšší orgán SSL, tj. Mze ČR dle zpracovaného harmonogramu vyvolá:

  • základní šetření (obsah předběžné zprávy: popis LO, majetkové poměry, analýza databáze LHP v LO, podklady LHE, kategorizace lesů, projekt plánovaných prací rozborů a průzkumů, harmonogram prací),
  • dílčí závěrečné šetření zpravidla po bývalých LHC(obsah předběžné zprávy: údaje o zpracovateli, změny ze základního šetření, základní údaje o LO, přehled potenciálních a deklarovaných funkcí včetně případných střetů zájmů, přehled tvorby HS a přehled rámcových směrnic hospodaření včetně základních hospodářských doporučení),
  • závěrečné šetření za LO (předkládá se elaborát OPRL za LO).

5. Literatura

Lesní zákon č.289/1995 Sb.
Vyhl. Mze ČR  č. 83/1996 Sb.
Macků J. a kol.: Metodika OPRL, ÚHÚL Brandýs n.L., 1996, 1999, str. 70
http://www.uhul.cz/oprl/

Národní inventarizace lesů v České republice (NIL ČR)

1. Národní inventarizace lesů v České republice

Národní inventarizace lesů je zjišťování stavu lesa, prováděné na celém území České republiky. Jejím úkolem je podat přesné souhrnné údaje o stavu lesů a dále při opakovaných šetřeních zejména o vývoji lesů v České republice z pohledu životního prostředí i z hlediska hospodářského využití.

Hlavní cíle Národní inventarizace lesů:

  • poskytnout požadované informace o lesích pro potřeby státní správy,
  • umožnit hodnocení hospodaření v lesích a dosahování cílů lesního hospodářství,
  • poskytnout údaje k dlouhodobé kontrole důsledků státní lesnické politiky a dotační politiky státu na stav lesů.

Národní inventarizace lesů je nezávislá na jiných způsobech šetření lesa, včetně lesních hospodářských plánů a osnov a její výsledky nejsou ovlivněny vlastníkem ani státní správou lesů.

O jejím provedení rozhodla vláda svým nařízením č. 193/2000 Sb. v návaznosti na Zákon o lesích č. 289/1995 Sb. , § 28. Inventarizací byl pověřen Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Brandýs nad Labem (ÚHÚL). První cyklus inventarizace probíhal v letech 2001 – 2004, přičemž první výstupy zpracování dat byly k dispozici k 31.12.2004, rozšířené pak během roku 2005.

Převážná část údajů, které jsou v rámci Národní inventarizace lesů využívány pro výpočty, je získána venkovním šetřením prováděným speciálně pro účely inventarizace. Část údajů je získávána z ortofotomap (výměra lesa) a z jiných zdrojů (zejm. mapy – okres, kraj, přírodní lesní oblast, ve kterých plocha leží, nadmořská výška; Katastr nemovitostí – druh vlastnictví).

Venkovní šetření v rámci NIL se děje na inventarizačních plochách, jejichž středy byly generovány náhodným způsobem. Dvě inventarizační plochy spojuje linie – tzv. transekt. Celá republika je pro tyto účely rozdělena čtvercovou sítí 2 x 2 km. V každém čtverci jsou umístěny dvě kruhové plochy o velikosti 500 m2. Na plochách se zjišťují dendrometrické a technické vlastnosti stromů a dále ekologické charakteristiky lesa. Na transektech, tvořících spojnici obou ploch inventarizačního čtverce, se zaznamenávají zejména liniové prvky (cesty, toky, okraje lesa…).

Veškerá měření jsou prováděna moderními elektronickými přístroji a přímo v lese jsou data ukládána do terénního počítače. Pouze část údajů se zjišťuje v kanceláři vyhodnocováním leteckých snímků.

Ke zpracování a statistickému vyhodnocení dat je použito speciálních počítačových programů. Data je možné vyhodnotit na různých územních úrovních. Prezentovány jsou výsledky na úrovni České republiky a jednotlivých krajů.

2. Vývoj národních inventarizací lesů v Evropě

Po 1. světové válce dochází v Evropě k nebývalým změnám ve vnímání úlohy státu a s tím souvisí potřeba získat věrohodné údaje o zdrojích a stavu národního hospodářství, pro jejich optimální využití. Mezi tyto údaje patří i informace o stavu lesů, jako zdroje dříví, které hraje významnou roli zejména ve skandinávských zemích. Z toho důvodu se začínají zjišťovat stavy zásob na území celého státu, často speciálním šetřením – začínají se dělat národní inventarizace lesů. Jednou z prvních zemí je Norsko, které uvádí za oficiální počátek své národní inventarizace lesů rok 1919. Během krátké doby přibývají Finsko, Švédsko a v roce 1924 Velká Británie.

Obdobím, ve kterém se začínají dělat národní inventarizace v dalších zemích, je konec padesátých let a léta šedesátá. V roce 1958 to je například Francie, ze zemí z našeho regionu následují Rakousko a Maďarsko a postupně přibývají další. Zvláštním případem je Německo, kde provádějí inventarizace jednotlivé spolkové země především pro svou potřebu a teprve od roku 1986 existuje systém celoněmecké inventarizace, která však jen koordinuje jednotlivé zemské inventarizace a zpracovává souhrnně jejich data.
Postupně narůstá význam dálkového průzkumu Země jako zdroje dat v národních inventarizacích lesů. Pro získání některých údajů se začínají vyhodnocovat letecké, popřípadě družicové snímky. Řada informací pozemním šetřením ani nejde s dostatečnou přesností získat a u jiných se jejich pořízení zlevňuje.

V osmdesátých letech přechází postupně švédská národní inventarizace lesů jako první z cyklického na permanentní systém. K podobnému rozhodnutí postupně docházejí i některé další státy.

V devadesátých letech probíhá ve světě několik konferencí, z nichž první celosvětová byla v roce 1992 v Rio de Janeiru, na témata trvale udržitelné hospodaření a trvale udržitelný rozvoj. Souvisí se změnou pohledu společnosti v bohatých státech na význam přírodního bohatství a na způsob jeho využití. Se změnou pohledu na životní prostředí se mění také vnímání celospolečenských funkcí lesa. To se promítá i v nárůstu údajů, zjišťovaných při národních inventarizacích lesů z důvodu lepšího poznání stavu a vývoje životního prostředí. V některých zemích dokonce dochází k doplnění národní inventarizace lesů obdobnou inventarizací krajiny, kdy se šetří i pozemky mimo les.
V průběhu devadesátých let dochází také k bouřlivému rozvoji informačních technologií, s nímž souvisí stále častější využívání výpočetní techniky při práci i v běžném životě. Již v předešlých desetiletích se využívají počítače ke statistickým výpočtům. V posledním desetiletí se však začínají veškerá data skladovat v počítačové (digitální) podobě, což rozšiřuje možnosti zpracování.

V druhé půli devadesátých let již dospívá výpočetní technika do stádia, kdy je možné zjišťované údaje ukládat do terénního počítače přímo v lese a odpadá tak významný zdroj chyb – přepisování údajů z papírových formulářů do počítače. V tomto směru je Česko průkopníkem a řada zemí se od nás učí, jakým způsobem se dá výpočetní technika při terénním sběru dat použít.

Další oblastí, ve které má rozvoj výpočetní techniky významný vliv na inventarizaci lesů, je dálkový průzkum Země (DPZ). Počítačové zpracování nabízí široké možnosti zejména ve spektrální analýze obrazu. Díky rozvoji počítačového zpracování v DPZ se postupuje dále v možnostech získávání údajů a snižování nákladů.

V roce 2003 je založena Evropská síť národních inventarizací lesů (European National Forest Inventories Network – ENFIN), sdružující jednotlivé národní inventarizace lesů, která chce v budoucnu dosáhnout přiblížení metod získávání a zpracování dat, aby byla lepší možnost porovnávat výsledky z jednotlivých zemí. To je důležité zejména při tvorbě lesnické a dotační politiky Evropské unie, zjišťování stavu životního prostředí apod.

3. Vývoj národní inventarizace lesů v České republice

Inventarizace lesů jako odborný výraz je naší lesnické veřejnosti dobře známa. Již v meziválečném období zde nastává potřeba znát zásoby dřeva a stav lesů v celostátním měřítku. Vycházelo se z tehdy dostupných zdrojů informací, které neměly vyrovnanou kvalitu a často šlo o odhady.

Historie národní inventarizace lesů u nás začíná po 2. světové válce projektem s názvem „Inventarizace lesů 1950“. Realizace je tehdy zahájena na základě vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 3021 z 8. listopadu 1948. Ve válečných letech bylo upuštěno od revizí a obnov lesních hospodářských plánů, a proto je potřeba jejich obnov naléhavá. A právě s urychlenou obnovou hospodářských plánů je tato inventarizace spojena. Z vazby na hospodářské plány plyne závislost výsledků na šetření prováděném prvotně za jiným účelem, než je inventarizace lesů. To je zásadní rozdíl oproti Inventarizaci lesů v České republice prováděné od roku 2001.

V rozestupu deseti let následují další inventarizace, vycházející z obdobně získaných dat, Inventarizace lesů 1960 a Inventarizace lesů 1970. V jejich zpracování dochází sice k jistým změnám, vždy se ale vychází z lesních hospodářských plánů.

Proto, aby byly k dispozici čerstvější údaje, přistoupilo se ke každoročnímu výpočtu některých hodnot. Výsledkem jsou stručnější Permanentní inventarizace lesů (PIL). Vzhledem k délce platnosti hospodářských plánů deset let, však i PIL vycházejí z dat až deset let starých. V roce 1979 na předešlé inventarizace navazují každoročně obnovované Souhrnné lesní hospodářské plány (SLHP). Ty se zpracovávají a zveřejňují do roku 1998, kdy jsou nahrazeny materiálem „Informace o stavu lesů“. Veškeré zveřejněné inventarizace lesů a další díla, která je nahradila, vycházejí až do roku 2004 z lesních hospodářských plánů a od roku 1997 také lesních hospodářských osnov (LHO).

V polovině devadesátých let vychází zákon č. 289/1995 Sb. (lesní zákon), který se zmiňuje o provedení inventarizace v §28. Již zde se počítá s tím, že inventarizace bude vycházet ze speciálního terénního šetření a nebude tak mít společný základ s hospodářskými plány. Od této doby se pracuje s různou intenzitou na technologii sběru dat inventarizace lesů v České republice v rámci pilotních projektů. Příprava ústí v červnu 2000 do nařízení vlády č.193/2000 Sb. Obsah tohoto nařízení posouvá význam slova inventarizace do nové úrovně, a to pohledem na les jako nedílnou složku životního prostředí v jeho ekosystémových vazbách. Souběžně s produkční funkcí lesa se zabývá i dalšími vlastnostmi lesního prostředí. V roce 2001 započalo venkovní šetření v rámci Národní inventarizace lesů v České republice (NIL ČR). Dochází tak k zásadní změně, která odlišuje NIL ČR od předešlých souhrnných lesních hospodářských plánů a desetiletých inventarizací.
Právě z důvodu této změny není však možné považovat hodnoty, které poskytuje Národní iventarizace lesů za jednoduše srovnatelné s výsledky například Souhrnných lesních hospodářských plánů. Při porovnání musíme zohlednit řadu faktorů, které je od sebe ve výsledcích odlišují.

4. Účast ÚHÚL v inventarizacích lesů v rozvojových zemích

Ústav pro hospodářskou úpravu lesů se od roku 1974 podílel na několika inventarizacích lesů, které byly zaměřeny na možnosti racionálního, hospodárného a trvale udržitelného využití lesů rozvojových zemí v rámci projektů Organizace spojených národů pro zemědělství a výživu (FAO). Jednalo se o velkoplošné inventarizace lesů zejména v Kongu, Kamerunu, ale i dalších zemích. Tyto inventarizace byly prováděny metodikou FAO a byly většinou součástí komplexnějších projektů.

5. Zpracování dat NIL ČR

Zpracování dat je možné rozdělit na několik úrovní.

První úroveň zpracování spočívá v základním statistickém vyhodnocení získaných údajů, bez složitějších matematických konstrukcí. Toto zhodnocení si neklade za cíl podat vyčerpávající informace o zásobách dříví v lesích, ani o stavu lesů po jiných stránkách.

V dalších úrovních se zpracovávají kombinované údaje, jež vyžadují podrobnějšíí znalost změřených dat.

Zpracování dat se provádí pomocí programů vyvinutých pro NIL specialisty ÚHÚL ve spolupráci s externími odborníky lesnické statistiky.
Zpracování je založeno na matematicko-statistických principech, což umožňuje podat informace o lesích na základě měření provedeného na náhodně vybraných inventarizačních objektech (plochách a transektech).

5.1 Vybrané výsledky

5.1.1 Zásoby Hroubí b.k.

Tab.: Zásoby hroubí b.k.
  Zásoby  Zásoba b.k. (m3/ha) Procento  Zásoba b.k. za ČR ( m3)
 Hodnota  (-)  (+)   Hodnota
  (-)  (+)
 335,3  3,5  3,5  100,0  906 910 486  10 063 105  10 025 691

Způsob výpočtu:

Zjišťuje se průměrná zásoba na 1 ha  sledovaného území, členěná podle sledovaných kódů, metodou popsanou v odstavci 7.2 „Odhady parametrů základního souboru veličiny kvantitativní„. Údaj v pravé části tabulky je součinem hektarové zásoby a celkové plochy pozemků kategorie „lesní porosty“ ve smyslu metodiky IL ČR v rámci sledovaného území. Zásoba je počítána postupem podle odstavce 7.4 „Výpočet zásob“ uvedeném v dokumentu „Zpracování experimentálních souborů dat inventarizace lesů ČR „.

Komentář:

Průměrná hektarová zásoba hroubí b.k. v České republice leží s pravděpodobností 95 % v intervalu 335 m3/ha +- 3,5 m3/ha. Zásoba vycházející ze souhrnů LHP 2003 je 251 m3/ha, čili údaj inventarizace je vyšší cca o 33 %. Porovnáme-li celkovou zásobu zjištěnou inventarizací (906 910 486 m3) s  celkovou zásobou vypočtenou sumarizací LHP, pak zjistíme nárůst dokonce 39,5 %, na což má vliv i větší celková zjištěná rozloha kategorie „LES“. Zdůvodnění lze hledat v rozdílné přesnosti metod pořizování dat inventarizace a údajů popisu porostů při vyhotovení LHP a LHO. Inventarizace lesů na rozdíl od popisu porostů zahrnuje všechny složky zásob dřeva v lesních porostech. Do výsledků inventarizace je započten i porost podružný, který údaj o zásobě navyšuje. Pro představu o skutečném objemu zásoby podružného porostu uvádíme, že v posledních deseti letech bylo v probírkách vytěženo průměrně více než 25 m3/ha. V zásobě z inventarizace lesů jsou započteny i souše (stojící odumřelé stromy), které činí téměř 1,5 % celkové zjištěné zásoby.

5.1.2 Objem ležícího odumřelého dřeva

Tab.: Objem ležícího odumřelého dřeva
 Objem  Objem (m3/ha)   Procento  Objem za území (m3)
 Hodnota   (-)  (+)  Hodnota   (-)  (+)
 6,7   0,3  0,3  100,0  18 252 452  688 549  688 327

Způsob výpočtu:

Zjišťuje se střední hodnota objemu na 1 ha sledovaného území metodou popsanou v odstavci 7.2 „Odhady parametrů základního souboru veličiny kvantitativní “ dokumentu „Zpracování experimentálních souborů dat inventarizace lesů ČR„. Údaj v pravé části tabulky je součinem hektarové hodnoty a celkové plochy pozemků kategorie „lesní porosty“ ve smyslu metodiky IL ČR v rámci sledovaného území.

Komentář:

Objem ležícího odumřelého dřeva dosahuje v České republice v průměru 6,7 m3 na 1 ha lesních porostů. Do tohoto objemu jsou započteny všechny kusy ležícího dřeva, které mají na slabším konci minimálně 7 cm. Objem ležícího odumřelého dřeva hroubí v lesích v ČR je srovnatelný s lesy okolních států. Jeho ponechání v lese je považováno za účelné v zájmu udržení biodiverzity a udržení růstových podmínek na lesních stanovištích. Energetické využití je považováno za nevhodné a nákladově překračující úspory jiných energií.

5.1.3 Zásoby dříví

Zásoby dříví zjištěné z inventarizace lesů jsou vyšší než doposud uváděné ze souhrnů LHP (SLHP). Výsledky inventarizací v dalších evropských zemích mají rozdíly obdobné. Na úrovni celé České republiky je průměrná zásoba hroubí bez kůry, zjištěná při inventarizaci, 335 m3/ha, kdežto zásoba vycházející ze souhrnů LHP 2003 je 251 m3/ha. Údaj inventarizace je vyšší cca o 33 %.

Porovnáme-li celkovou zásobu zjištěnou inventarizací (906 910 486 m3) s celkovou zásobou vypočtenou sumarizací LHP, pak zjistíme nárůst dokonce o 39,5 %, na což má vliv i větší celková zjištěná rozloha kategorie LES. Zdůvodnění lze hledat v rozdílné přesnosti metod pořizování dat inventarizace a údajů popisu porostů při vyhotovení LHP a LHO. Inventarizace lesů, na rozdíl od popisu porostů v LHPO, zahrnuje všechny složky zásob dřeva v lesních porostech. Při popisu porostů jsou zachycovány pouze zásoby hroubí živých stromů hlavního porostu a navíc jsou převážně určovány pomocí odhadu zakmenění, tedy odhadu poměru skutečné hektarové zásoby v porostu k zásobě tabulkové s přesností obvykle na 5 až 10 %.

Do výsledků inventarizace je započten i porost podružný, který samozřejmě údaj o zásobě zvyšuje. Pro představu o skutečném objemu zásoby podružného porostu uvádíme, že v posledních deseti letech se v probírkách vytěžilo průměrně více než 25 m3/ha. V zásobě z inventarizace lesů jsou započteny i souše (stojící odumřelé stromy), které činí téměř 1,5 % celkové zjištěné zásoby. Na rozdíl od některých sousedních států se v České republice k systematicky nepřetěžovalo a nepřetěžuje. Samostatnou kapitolou těžby dřeva jsou nelegální těžby, které však nebyly předmětem šetření inventarizace lesů. V žádném případě by neměly být tolerovány, z hlediska zachování lesních zdrojů však naštěstí mají zanedbatelný rozsah. Stav zásob dříví v lesích v ČR nevyžaduje přijetí žádných nových opatření.

5.1.4 Ležící odumřelé dřevo

Zjištěný objem 6,7 m3 hroubí na ha ležícího odumřelého dřeva nelze započítat do využitelného dříví, a to ani v případě dřeva neztrouchnivělého, které činí 2,8 m3/ha. Velká část ležícího dřeva se vyskytuje v mladých porostech (tenké, neprodejné, ekonomicky nezužitkovatelné dříví) a na území národních parků a ochranných lesů, kde je určitý podíl objemu ležícího dřeva ponecháván k přirozenému rozpadu úmyslně. Využití odumřelé dřevní hmoty, jako obnovitelného zdroje energie, je omezeno i  v lesích hospodářských, a to především ekonomickou náročností sběru a zpracování  dřevní hmoty v důsledku její malé koncentrace na ploše.  Reálně lze proto v lesích hospodářských uvažovat především s využitím hmoty hroubí a nehroubí, která napadá při těžební činnosti a která dosud není využita. K této kalkulaci však IL data neposkytuje.

Při předchozích tematických speciálních šetřeních objemu odumřelého dřeva v lesích v ČR v letech 1987 a 1991 se dřevo měřilo včetně nehroubí od nulového průměru, takže výsledný údaj je proti výsledku inventarizace přiměřeně vyšší.

Objem ležícího odumřelého dřeva hroubí v lesích v ČR je srovnatelný s lesy okolních států. Jeho ponechání v lese se považuje za účelné jak v zájmu udržení biodiverzity tak udržení růstových podmínek na lesních stanovištích. Energetické využití se považuje za nevhodné a nákladově překračující úspory jiných energií. Je třeba věnovat dostatečnou pozornost výskytu stojícího odumřelého dřeva (souší), které mohou být ukazatelem určité nedůslednosti v ochraně lesa. Vyskytují-li se souše ve větším množství, pak mohou vyvolat problémy v ochraně porostů. V porostech, kde se těžební zbytky mohou stát prostředím umožňujícím nekontrolované rozmnožování těchto škůdců, je třeba věnovat zvýšenou pozornost jejich regulaci a zajistit vhodným způsobem sanaci čerstvých zbytků dříví. Jde především o smrkové porosty v oblastech s kalamitním výskytem kůrovce.

5.1.5 Zdravotní stav lesa

Zdravotní stav lesa v ČR, pokud jde o příznaky poškození znečištěním ovzduší (imisemi), lze charakterizovat tak, že k akutnímu poškození dochází už jen zcela výjimečně v omezených lokalitách. Defoliace, jako symptom poškozování, dnes nesignalizuje chronické nebezpečí výjimečných situací a neodlišuje se od stavu v okolních státech. Je však potřeba počítat s rezidui v půdě z dřívějšího extrémního zatížení. Nezanedbatelný vliv na zdravotní stav lesních porostů a jeho vývoj mají škody způsobené těžbou a přibližováním a dále škody způsobené spárkatou zvěří (okusem, loupáním a ohryzem).

Těžba a přibližování způsobily škody na kmenech u 13,1 % stromů. Tento typ poškození stromů má výraznou souvislost s přechodem na maloplošné formy obnovy a podrostní způsob hospodaření. Škody lze omezit včasným a promyšleným rozčleněním porostů a použitím šetrných přibližovacích prostředků (kůň, menší vyvážecí soupravy, popř. lanové systémy). Významná možnost snížení škod je také v důslednější kontrole výsledků práce dodavatelů pěstebních a těžebních prací. S mechanickým poškozením Kmenů stromů úzce souvisí následný výskyt hniloby kmene a tím znehodnocení dřevní hmoty, které je výsledkem dlouhodobých investic do pěstování lesa. Výskyt hniloby byl ve většině případů zjišťován jen podle vnějších znaků. Hniloba byla tak zjištěna u 22,1 % stromů.

Spárkatá zvěř působí loupáním a ohryzem škody na 11,8 % stromů. Tato průměrná hodnota je na území republiky velmi proměnlivá v souvislosti se soustředěním spárkaté zvěře na konkrétních lokalitách. Nezanedbatelné škody jsou působeny při obnově porostů okusem a vytloukáním. Značně negativní dopady to má i na skladbu sortimentů dříví těženého z porostů v minulosti poškozovaných. Současné stavy zvěře jsou limitujícím faktorem rychlejšího postupu přeměny jehličnatých monokultur na porosty smíšené a listnaté. Výrazně omezují rozšiřování přirozené obnovy, mají dalekosáhlé dopady na stabilitu porostů a tím i na výnos z lesa vyvoláváním ztráty na produkci. Alespoň částečně kladným zjištěním v údajích o poškození je menší podíl nově a opakovaně poškozených jedinců, kdy z celkového počtu poškozených jedinců ohryzem a loupáním je nově a opakovaně poškozeno pouze 5,7 % jedinců.

Problematika škod loupáním a ohryzem není doposud dořešena a vyžaduje další opatření. Rozsah zjištěných škod působených zvěří je alarmující. Každoročně jsou vynakládány vysoké finanční prostředky na ošetření kultur proti okusu, vytloukání, na oplocení a ochranu proti loupání. Výsledky inventarizace lesů potvrdily, že je nutno konečně přikročit k výraznému snížení stavů spárkaté zvěře na úroveň odpovídající úživnosti honitby, jak také ukládá Národní lesnický program. V honitbách je nutno využít možností daných zákonem o myslivosti, příp. i pravomocí státní správy.  Dále je třeba věnovat pozornost ochraně lesa před sekundárním nebezpečím; zejména hmyzími škůdci. Sledování vývoje zdravotního stavu lesních porostů, po případě účinků přijatých opatření, je třeba opřít o časovou řadu dalších měření, provedených stejnou metodikou.

6. Literatura

Nařízení vlády č.193/2000 Sb.
Zákon o lesích č. 289/1995 Sb.
Metodika venkovního sběru NIL ČR (ÚHÚL Brandýs n.L.), 2003, 135 str.
http://www.uhul.cz/il/

7. Doprovodné podkladové materiály

a) Nařízení vlády pro NIL ČR
b) Inventarizační údaje NIL ČR
c) Metodika venkovního sběru dat NIL ČR
d) Měření dendrometrických charakteristik stromu