Stránka je věnována popisu základních částí, které v celku vytvářejí sled pracovních postupů aplikování statistické provozní inventarizace, základu tvorby lesního hospodářského plánu. Využívá se zde především matematicko-statistických metod sběru a vyhodnocení dat.
Poznámka: Níže uvedený postup neodpovídá v plném rozsahu současné platné legislativě.
Obsah
- Cíl statistické provozní inventarizace
- Charakteristika statistické provozní inventarizace
- Základní pojmy
- Inventarizační síť
- Zjišťování stavu lesa
- Typy sledovaných objektů
- Technologie venkovního šetření
- Vyhodnocení dat
- Výsledky – výstupy
1. Cíl statistické provozní inventarizace
Cílem inventarizace je získat statisticky podložené údaje o lesních porostech.
2. Charakteristika statistické provozní inventarizace
Metodika hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace určená pro zařízení lesů s bohatou strukturou, zvláště pak lesů národních parků v České republice, vychází ze dvou základních prací, tj. z „Anweisung zur Betriebsinventur“ (BöCKMANN, 1999) a z „Forsteinrichtung in strukturreichen Wäldern“ (kolektiv autorů, 1997).
Hospodářská úprava lesů na bázi provozní inventarizace zjišťuje stav lesa pomocí statistické provozní inventarizace a opouští klasifikaci nejnižších jednotek rozdělení lesa podle věku. Zjednodušeně řečeno, statistická metoda zjišťování stavu lesa a odklon od časové úpravy lesa jsou hlavní odlišnosti oproti stávajícímu postupu zařízení lesů. Je samozřejmé, že zejména v přirozených a přírodě blízkých lesích národních parků, není věk porostů rozhodujícím kriteriem pro klasifikaci lesa, na které by měla stát jak prostorová úprava lesa, tak plánování péče či těžební úprava. V přírodě blízkých lesích nelze věk porostů ani spolehlivě stanovit.
Veličiny jako průměrný věk porostů, střední porostní výška a střední výčetní tloušťka dřeviny i dřevinná skladba sama nabývají už v rámci nejnižších jednotek rozdělení lesa tak značného rozptylu, že jejich určení je obtížné a zjištěné hodnoty obtížně uchopitelné pro další úvahy. Zvoleným východiskem z této situace je použití statistické provozní inventarizace, která na síti trvalých inventarizačních ploch zjišťuje dendrometrické veličiny jednotlivých stromů a statistickým výpočtem je vztahuje na širší územní jednotky, t.j. na LHC, lesnické úseky, soubory porostů o stejných stanovištních podmínkách (typy vývoje lesa) a pokud je to možné i na soubory porostních skupin se stejným současným segmentem porostního typu.
3. Základní pojmy
Typ vývoje lesa (TVL) Soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu. Jednotka trvalá. Konstrukce pomocí agregace příbuzných typologických jednotek (obdobně jako u cílových hospodářských souborů). Základní vyhodnocovací jednotka provozní inventarizace lesů. Současný porostní typ Je tvořen aktuálnímimi porosty s podobným typem hospodaření. Cílový porostní typ Dlouhodobý cíl pěstování lesa charakterizovaný cílovou dřevinnou skladbou, strukturou apod. V podmínkách národních parků je cílem péče o les dosažení přirozeného porostního typu (modelový – potenciální přirozená vegetace). V lesích mimo národní parky metodika rozlišuje další cílové porostní typy (přírodě blízký, kulturní, degradační). Segment porostního typu Společenství dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů. (např. konkrétní růstové stádium porostního typu). Oddělení Základní jednotka rozdělení lesa s funkcí orientační – (označení, např.: 162). Dílec Provozně a technicky samostatná jednotka v rámci oddělení – (označení, např.: 162 D). Porost Má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené vegetaci a určující velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa – (označení, např.: 162 D c). Porostní skupina Nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů a které je možno přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému porostnímu typu. Porostní skupiny se zvláště vylišují i v případě diferenciace plánovaného pěstebního opatření, v tom případě se porostní skupina označí indexem vyjadřujícím druh plánovaného zásahu – (označení, např.: 162 D c1 nebo 162 D c1v). Porostní vrstvy Slouží k vyjádření vertikálního členění porostních skupin. V rámci popisu porostů se v každé porostní skupině šetří přítomnost porostních vrstev.
4. Inventarizační síť statistické provozní inventarizace
4.1.1 Zabezpečení středu inventarizační plochy
Základní vyhodnocovací jednotkou, pro kterou je inventarizační šetření optimalizováno, je typ vývoje lesa (TVL). Inventarizační šetření bývá zpracováno jako stratifikovaný výběr, kdy stratifikátorem je pak právě typ vývoje lesa.
Východiskem pro stanovení počtu a umístění inventarizačních ploch je mapa typů vývoje lesa. Rozsah šetření bývá zpravidla optimalizován tak, aby cílová přesnost zjištění porostních zásob na celém LHC byla kolem 5% a cílová přesnost zjištění porostních zásob za typy vývoje lesa byla v průměru kolem 10%.
Ke stanovení cílového počtu ploch bývá využit údaj o proměnlivosti porostních zásob zjištěný úvodním šetřením v řidší páteřní síti pokrývající analyzované území.
Síť středů inventarizačních ploch se pak skládá ze sítě páteřní a sítě zahušťovací.
Dalším faktorem, který má vliv na rozložení inventarizačních ploch podle typů vývoje lesa, je možný rozdíl v konečné mapě typů vývoje lesa oproti původní mapě zpracované výhradně na bázi typologické mapy. V rámci tvorby porostní mapy jsou zpravidla některé malé enklávy přiřazeny k převládajícímu TVL.
Rozměry inventarizační sítě jsou odvozeny z parametrů národní inventarizační sítě a jsou s touto sítí plně kompatibilní. Vlastní inventarizační síť analyzovaného území tak vznikne zahuštěním národní inventarizační sítě.
Páteřní síť pak bývá generována náhodným výběrem konkrétního množství ploch z pravidelné sítě (např. 250 x 250 m) pokrývající celé analyzované území.
Na základě variability vypočtené ze skutečných dat v terénu změřených ploch páteřní sítě je možno tuto doplnit o zahušťovací síť ploch. Základem pro tuto síť pak bývá opět pravidelná síť bodů o stanovené rozteči (např. 125 x 125 m), z které je následně na základě náhodného výběru vybráno konkrétní množství ploch.
4.1 Inventarizační plocha
Inventarizační plocha má rozlohu 500 m2 a skládá se ze čtyř pomyslných, různě velkých, soustředných inventarizačních kruhů, ve kterých probíhá vlastní měření a sběr dat. Důvodem pro uspořádaní inventarizační plochy do soustředných kruhů je optimalizace rozsahu venkovních prací ve vztahu k přesnosti zjišťovaných stromových veličin, především jejich zásoby. Stromy menších dimenzí jsou zjišťovány pouze na menších kruzích, takže celkový počet měřených stromů se snižuje. O příslušnosti stromu k určitému inventarizačnímu kruhu rozhoduje vzdálenost tohoto stromu od středu inventarizační plochy a jeho výčetní tloušťka.
Nejmenší kruh (poloměr 2 m) ve středu plochy je určen pro popis obnovy, na kruhu o poloměru 3 m jsou měřeny stromy od výčetní tloušťky 7 cm, na kruhu o poloměru 7 m jsou měřeny stromy od výčetní tloušťky 12 cm a na celé inventarizační ploše jsou měřeny stromy s výčetní tloušťkou od 30 cm.
Obr.1: Schéma inventarizační plochy
4.1.1 Zabezpečení středu inventarizační plochy
Středy inventarizačních ploch se zabezpečují zpravidla tak, aby nebylo v terénu pro lesní personál patrné, kde se plocha nachází, ale přitom bylo možné tuto dohledat s využitím databáze projektu.
Střed inventarizační plochy se zabezpečí zaměřením polohy jednoho vybraného stromu (dále jen „označený strom“) v blízkosti samotné inventarizační plochy. Označený strom se zaměří ze středu plochy, čímž se vytvoří skrytá georeference tohoto středu plochy. Následně se vybraný strom označí barvou a to pruhem ve výšce očí; zároveň se strom označí na kořenových nábězích.
U ploch náležejících k páteřní síti se navíc střed inventarizační plochy fixuje 20 cm dlouhým železným kolíkem zatlučeným do úrovně terénu. U ploch zahušťovací (doplňkové) sítě se pouze zaměří vybraný označený strom.
5. Zjišťování stavu lesa
5.2 Zjišťování stavu lesa ve zvláštních případech
5.1 Provozní inventarizace
Podstatou provozní inventarizace je statistické výběrové šetření prováděné v síti trvalých inventarizačních ploch. Teprve při vzájemném porovnání dvou po sobě jdoucích inventarizačních šetření na trvalých inventarizačních plochách poskytne provozní inventarizace důležité informace o vývoji lesa a o změnách jednotlivých sledovaných charakteristik včetně informace o běžném přírůstu zásob. Postup terénního šetření a vyhodnocení provozní inventarizace je popsán v níže uvedených bodech tohoto dokumentu.
Pomocí statistické inventarizace se zjišťuje také stav lesa na demonstračních plochách a na plochách pro trvalé pozorování, které jsou důležitou součástí této metody. Hospodářská úprava lesů na bázi provozní inventarizace potřebuje mít pro hlavní typy vývoje lesa k dispozici výsledky hospodaření z celé řady objektů, které by byly dlouhodobě sledované a v pravidelných intervalech měřené. Tyto výsledky slouží k odvození etátu jako závazného ustanovení plánu, ke stanovení intenzity těžby při výchovných a obnovních zásazích, pro kontrolu dopadu těchto pěstebních opatření na lesní porosty v jednotlivých typech vývoje lesa v zařizovaném lesním hospodářském celku.
5.2 Zjišťování stavu lesa ve zvláštních případech
Všechny lesní porosty, ve kterých nebude z nějakého důvodu zjištěn stav lesa provozní inventarizací, je nutno taxačně podchytit individuálně po jednotlivých porostních skupinách. K tomuto může například dojít za situace, kdy vylišený typ vývoje lesa není možno podchytit provozní inventarizací buď proto, že má celkově malou rozlohu, nebo proto, že je těžko přístupný. Po sumarizaci dat z těchto porostních skupin se s těmito údaji zachází stejně jako se sumárními údaji získanými provozní inventarizací v ostatních typech vývoje lesa.
V každé porostní skupině se pak odhadne (či relaskopicky zjistí) zastoupení dřevin, určí se věk porostu a stanoví zakmenění; dále se změří výčetní tloušťka a výška středního kmene každé dřeviny a pro jednotlivé dřeviny se zjistí zásoba pomocí růstových tabulek. Kromě toho se posoudí zdravotní stav stromů a odhadne se rozsah případného poškození. Následně se dané porostní skupiny přiřadí k typu vývoje lesa, k typu porostu a jeho segmentu. V případě, že je to nutné, zařizovatel v těchto porostních skupinách naplánuje příslušná hospodářská opatření.
6. Typy sledovaných objektů
6.1 Popis základních charakteristik inventarizační plochy [PLOTS]
6.2 Měření a popis stromů [TREES]
6.2.1 Soustředné inventarizační kruhy na inventarizačních plochách
6.3 Popis obnovy [REGENERATION]
6.4 Popis ležícího odumřelého dřeva [DEADWOOD] a pařezů [STUMPS]
6.4.1 Ležící odumřelé dřevo [DEADWOOD]
Na inventarizační ploše se sledují všechny významné součásti lesního ekosystému. Pozornost je věnována ploše jako celku i jednotlivým objektům: stojícím stromům včetně souší, na zemi ležícímu odumřelému dříví, pařezům, vrstvě keřového patra a obnově porostu.
6.1 Popis základních charakteristik inventarizační plochy [PLOTS]
Popis inventarizační plochy tvoří základní charakteristiky plochy vázané na celou plochu.
Tab. 1: Atributy hodnocené a měřené pro objekty vrstvy PLOCHA
| Název atributu | Typ pole | Jednotky |
| Identifikační číslo inv. plochy | číslo | – |
| Souřadnice středu plochy | číslo | m |
| Magnetická deklinace | číslo | stupeň |
| Datum měření | datum | – |
| Zodpovědný pracovník | číselník | – |
| Hodnocení les/neles | číselník | – |
| Přístupnost | číselník | – |
| Segment porostního typu | číselník | – |
| Pokryvnost vegetací | číselník | – |
| Pokryvnost travinami | číselník | – |
| Pokryvnost bylinami | číselník | – |
| Pokryvnost mechy | číselník | – |
| Pokryvnost kapradinami | číselník | – |
| Pokryvnost keříčky | číselník | – |
| Pokryvnost keři | číselník | – |
| Výskyt lišejníků na stromech | číselník | – |
| Zápoj hlavní vrstvy porostu | číselník | – |
| Zápoj vedlejší vrstvy porostu | číselník | – |
| Výskyt výstavků | číselník | – |
| Stejnorodost porostu | číselník | – |
| Typ vývoje lesa | číselník | – |
| Zabezpečení středu plochy | číselník | – |
6.2 Měření a popis stromů [TREES]
Veškerá měření a popisy se uskutečňují jen na stromech, které se v okamžiku šetření nacházejí na inventarizační ploše a které v jednotlivých soustředných inventarizačních kruzích překročily stanovenou hranici pro průměrkování.
| Název atributu | Typ pole | Jednotky | Hodnoceno (měřeno) / nehodnoceno | |
| Živý strom | Stojící souš | |||
| Pořadové číslo stromu / souše | číslo | – | ano | ano |
| Pozice středu stromu (X, Y, Z souř.) | číslo | m | ano | |
| Výčetní tloušťka | číslo | mm | ano | ano |
| Výčetní tloušťka 1 | číslo | mm | ano | ano |
| Výčetní tloušťka 2 | číslo | mm | ano | ano |
| Výška měřiště | číslo | cm | ano | ano |
| Výška stromu / souše | číslo | m | ano | ano |
| Nasazení živé koruny | číslo | m | ano | ne |
| Nasazení suché koruny | číslo | m | ano | ne |
| Dřevina | číselník | – | ano | ano |
| Věk stromu / souše | číslo | – | ano | ano |
| Dvoják | číselník | – | ano | ano |
| Zlom kmene | číselník | – | ano | ano |
| Ekologický význam | číselník | – | ano | ano |
| Souš | číselník | – | ano | ano |
| Hniloba kmene | číselník | – | ano | ano |
| Zlatník | číselník | – | ano | ne |
| IUFRO výška | číselník | – | ano | ne |
| IUFRO vitalita | číselník | – | ano | ne |
| IUFRO růst | číselník | – | ano | ne |
| Mechanické poškození | číselník | – | ano | ne |
| Stáří mechanického poškození | číselník | – | ano | ne |
| Loupání | číselník | – | ano | ne |
| Stáří loupání | číselník | – | ano | ne |
| Ostatní poškození | číselník | – | ano | ne |
Tab. 2: Atributy měřené a hodnocené pro objekty vrstvy STROMY
6.2.1 Soustředné inventarizační kruhy na inventarizačních plochách
S ohledem na potřebu statistického šetření stejně velkého počtu silných i tenkých stromů a z důvodů snížení pracnosti a časových nároků na zpracování inventarizační plochy je při šetření stromové vrstvy využíván princip soustředných inventarizačních kruhů. Jedná se o systém čtyř kruhů s různými poloměry (tedy různě velikých kruhů) s totožným středem (tedy vzájemně se překrývajícími). Pro jednotlivé inventarizační kruhy jsou definovány prahové výčetní tloušťky stromů, které budou v rámci šetření hodnoceny (dále jen zaujaté stromy).
Strom, který svou výčetní tloušťkou odpovídá limitu soustředného kruhu, ve kterém se nachází, je považován za zaujatý strom. Je změřena jeho pozice na ploše a do databáze jsou vloženy odpovídající popisné atributy. Strom, který svou výčetní tloušťkou neodpovídá soustřednému kruhu, v němž se nachází, se neměří.
Poznámka: obnovní kruh není zobrazen, neboť slouží k popisu obnovy; stromky obnovy se nezahrnují do vrstvy „Stromy“, ale patří do samostatné vrstvy „Obnova“.
Všechny inventarizační kruhy mají střed totožný se středem plochy. Kruh o poloměru 2 m (tj. rozloha = 12.57 m2) je využíván k vyšetření obnovy (jedinci obnovy od výšky 0.1 m až po výčetní tloušťku 6.9 cm s kůrou). Kruh s poloměrem r = 3 m (tj. rozloha = 28.27 m2) je určen k měření stromů s výčetní tloušťkou nad 7 cm s kůrou včetně. Kruh s poloměrem 7 m (tj. plocha = 153.94 m2) je určen pro měření a sledování stromů s výčetní tloušťkou nad 12 cm s kůrou. Na největším kruhu s poloměrem 12.62 m (tj. rozlohou 500 m2) se měří stromy, jejichž výčetní tloušťka dosáhla 30 cm a více včetně. Obr. 2: Speciální miniprůměrka pro zjištění prahových tloušťek stromů
Trvale fixované inventarizační plochy umožňují při opakovaných šetřeních získat podstatně přesnější a obsáhlejší výpovědi o změnách stavu lesa ve sledovaném objektu. Dovolí vytvářet časové řady změn tloušťkového rozložení, zásob, přírůstu i vývoje škod způsobených např. loupáním a ohryzem spárkatou zvěří. Centrické uspořádání kruhů na inventarizační ploše představuje značnou úsporu času při vlastním venkovním šetření. Díky tomuto uspořádání se vyšetří znaky stromů všech velikostí, které se na ploše nacházejí, přitom ale dojde k výraznému snížení pracnosti při měření slabých stromů. Na druhé straně se však pro zjištění zásoby, cílových tlouštěk a stromů významných z hlediska ochrany přírody změří více stromů silných.
6.3 Popis obnovy [REGENERATION]
Šetření o obnově se na každé inventarizační ploše soustředí do obnovního kruhu (s poloměrem r = 2.0 m). Na tomto nejmenším kruhu o rozloze 12.57 m2 se u jednotlivých dřevin sledují jedinci od 10 cm výšky až po stromky s výčetní tloušťkou 6.9 cm s kůrou.
Pokud se v listnatých či smíšených porostech objeví na některých pařezech výmladky, pak se tyto výmladky nepovažují za obnovu. Jestliže se v obnovním kruhu nenachází žádný jedinec od 10 cm výšky do výčetní tloušťky 6,9 cm s kůrou, pak se obnova na inventarizační ploše nevyšetřuje.
Základem pro hodnocení obnovy na obnovním kruhu je zatřídění jedinců obnovy do tzv. tříd obnovy. Třída obnovy je definována výškou stromku, dřevinou a případným typem poškození. Pro jednotlivé třídy obnovy se pak určuje počet jedinců v této třídě, průměrná tloušťka, průměrná výška a v případě poškození i typ a stáří poškození.
| Název atributu | Typ pole | Jednotky |
| Přítomnost obnovy | číselník | – |
| Původ | číselník | – |
| Rozmístění | číselník | – |
| Výšková třída obnovy | číselník | – |
| Dřevina | číselník | – |
| Průměrná tloušťka | číslo | cm |
| Průměrná výška | číslo | m |
| Počet jedinců | číslo | – |
| Průměrný věk | číslo | – |
| Minimální věk | číslo | – |
| Maximální věk | číslo | – |
| Ochranná opatření | číselník | – |
| Výskyt poškození | číselník | – |
| Typ poškození | číselník | – |
| Stáří poškození | číselník | – |
| Počet poškozených jedinců | číslo | – |
Tab. 3: Atributy měřené a hodnocené pro objekty vrstvy OBNOVA.
6.4 Popis ležícího odumřelého dřeva [DEADWOOD] a pařezů [STUMPS]
Šetření o výskytu odumřelého ležícího dřeva má poskytnout informace o rozsahu ponechaného dřeva k přirozenému rozpadu v lese. Sledují se na zemi ležící kusy dříví, pařezy a pokryvnost větvemi.
Do tohoto šetření se proto nezahrnuje zpracované dřevo (např. posedy, lavičky atd.) ani čerstvě pokácené dříví připravené k odvozu. Zapomenuté dříví v lese, popř. neodvezené staré skládky dřeva, se však do tohoto šetření zahrnují. Suché větve se posuzují odděleně od ležícího hroubí.
6.4.1 Ležící odumřelé dřevo [DEADWOOD]
Hodnotí se veškerá hmota hroubí ponechaná na inventarizační ploše. Za odumřelé dříví se tedy považuje každý na zemi ležící kus odumřelého dříví s tloušťkou nad 7.0 cm s kůrou na slabším konci, minimální délkou kusu 1.0 m. Do databáze se zadávají informace jen o hmotě ležící přímo na inventarizační ploše, pokud tedy daný kus odumřelého dříví částečně přesahuje hranice plochy, do databáze se zaznamená jen poměrná část, která leží uvnitř hranice plochy.
Pokud se na ploše vyskytuje více kusů odumřelého dřeva se stejnou charakteristikou, tzn. stejnou středovou tloušťkou, délkou a stupněm rozpadu, uvádí se tyto kusy jako skupina odumřelého dřeva (jediný záznam s informací o odpovídajícím počtu kusů). Toho se s výhodou využije při popisu hromad dřeva v probírkových porostech.
| Název atributu | Typ pole | Jednotky |
| Pokryv plochy větvemi | číselník | – |
| Rozmístění odumřelého dřeva | číselník | – |
| Pořadové číslo záznamu | číslo | – |
| Středová tloušťka kusu | číslo | cm |
| Délka kusu (počítané pole) | číslo | m |
| Stupeň rozkladu odumřelého dřeva | číselník | – |
| Počet kusů | číslo | – |
Tab. 4: Atributy měřené, hodnocené a počítané pro objekty vrstvy LEŽÍCÍ ODUMŘELÉ DŘEVO.
6.4.2 Pařezy [STUMPS]
Pařezy, stejně jako ležící odumřelé a rozkládající se dřevo, poskytují důležitý životní prostor pro hmyz a drobnou faunu. Na každé inventarizační ploše se popíší tloušťky a výšky pařezů a stupeň rozkladu dřeva pařezů. Sledují se pouze pařezy s tloušťkou 30 cm a větší v úrovni terénu. Pokud výška pařezu přesahuje 1.3 m pak se nehodnotí jako pařez, ale jako pahýl, resp. souše, a náleží do vrstvy „Stromy“.
Pařezy se nejprve zatřídí do jednotlivých tříd pařezů dle jejich „úrovňové tloušťky“ (tloušťka v místě řezu) a stupně rozpadu. Následně se zaznamená počet pařezů v dané třídě pařezů.
| Název atributu | Typ pole | Jednotky |
| Pořadové číslo záznamu | číslo | – |
| Tloušťka pařezu | číselník | – |
| Stupeň rozkladu pařezu | číselník | – |
| Počet kusů | číslo | – |
Tab. 5: Atributy měřené, hodnocené a počítané pro objekty vrstvy PAŘEZY
6.5 Popis keřů [SHRUBS]
Na každé inventarizační ploše se provede popis keřového patra porostu. Hodnotí se druh keře a jeho pokryvnost.
| Název atributu | Typ pole | Jednotky |
| Pořadové číslo záznamu | číslo | – |
| Druh keře | číselník | – |
| Pokryvnost druhu | číselník | – |
Tab. 6: Atributy měřené, hodnocené a počítané pro objekty vrstvy KEŘE
7. Technologie venkovního měření
Při terénním šetření bývá použita pokročilá technologie počítačem podporovaného sběru dat Field-Map (FM), kterou tvoří softwarová aplikace stejného názvu a připojené hardwarové vybavení (viz níže uvedený obrázek):
- Přístroj pro určení geografické polohy (GPS) – Pathfinder Power (Trimble)
- Přístroj pro měření vzdáleností a vertikálních úhlů – Impuls (Laser Technology Inc.)
- Přístroj pro měření azimutů – MapStar (Laser Technology Inc.)
- Terénní počítač – Hammerhead P-233 (Walkabout)
- Elektronická průměrka – Mantax
- Datový záznamník – Psion
- Doplňky a příslušenství (stativ pro upevnění hardwarových komponent, kabely, atd.)
8. Vyhodnocení dat – výpočty
8 .1 Výpočet odvozených veličin8.2 Statistické výpočty
8.2.4 Soustředné kruhy na inventarizačních plochách
8.1 Výpočet odvozených veličin
Pro další zpracování dat statistické inventarizace je nezbytné doplnit soubor měřených údajů o ty údaje a veličiny, které nebyly přímým měřením v terénu zjišťovány.
Pro stromy, jejichž výška nebyla přímo měřena, je údaj výšky nutno dopočítat pomocí modelu. K jeho parametrizaci se použije údajů naměřených výšek na analyzovaném majetku.
Objem hroubí kmene s kůrou a bez kůry bývá pro jednotlivé stromy inventarizačních ploch vypočítáván podle standardně používaných objemových rovnic různých autorů (smrk, borovice, olše, topol – Korsuň, jedle – Hubač, Šebík, habr, dub, modřín – Čermák, jasan, buk- Hubač, bříza – Košut).
8.2 Statistické výpočty
Údaje zjištěné statistickou inventarizací jsou vždy doplněny údaji o chybě, se kterou byl daný údaj zjištěn. V zásadě se celková chyba každé zjišťované veličiny skládá ze tří komponent: i) ze statistické výběrové chyby, ii) z chyby měření a iii) z chyby modelů (např. chyby objemových rovnic apod.).
Hlavní pozornost se zpravidla věnuje statistické výběrové chybě, protože tato chyba úzce souvisí se způsobem výběru a jeho parametry (intenzita vzorkování, velikost inventarizačních ploch apod.). Pro chybu měření je důležitý předpoklad její náhodnosti. U chyb souvisejících s použitými matematickými modely je situace složitější, protože zpravidla není k dispozici dostatek údajů, které by umožnily posoudit, zda pro konkrétní empirický materiál reprezentuje použitý model nezkreslený odhad.
Statistické metody použité pro výpočet statistické výběrové chyby jsou vázány na stratifikované výběrové šetření a jsou běžně používány v biometrické praxi.
Území zpracované statistickou inventarizací může být stratifikováno do částí, které jsou homogenní podle vybrané charakteristiky, kterou může být například biotop, nadmořská výška, půdní typ. Stratifikace přináší zpřesnění odhadu sledovaných veličin. I v případě, že velké území se jeví jako homogenní, je vhodné rozdělit ho schematicky do bloků a pracovat s ním jako se stratifikovaným.
8.2.1 Odhad celkové sumy
8.2.2 Odhad průměru
8.2.3 Interval spolehlivosti
8.2.4 Soustředné kruhy na inventarizačních plochách
8.3 Vyhodnocované veličiny
Hlavními vyhodnocovanými veličinami jsou:
- rozloha
- počet jedinců
- objem
U stromů bývá používán objem hroubí bez kůry. Kromě toho bývají některé úlohy vyhodnoceny pro:
- výšku a
- věk stromů
Při výpočtu průměrných hodnot jsou kromě standardního aritmetického průměru používány dva postupy pro výpočet průměru vázaného na jednotku rozlohy. Průměrné hektarové veličiny převádějí aritmetický průměr vyhodnocované veličiny, vypočtený pro soubor inventarizačních ploch, na hektar (tzn. že hodnota aritmetického průměru je vydělena rozlohou inventarizační plochy v hektarech).Dalším použitým postupem je tzv. normalizovaný průměr. Ten je vypočten tak, že hodnota vyhodnocované veličiny za inventarizační plochu je vztažena ne k rozloze celé inventarizační plochy, ale pouze k části, jejíž velikost je dána zastoupením vyhodnocované kategorie. Tímto postupem jsou zpracovány například údaje hektarových zásob jednotlivých dřevin.
8.4 Stratifikátory
Základním stratifikátorem je typ vývoje lesa. Stratifikace podle typu vývoje lesa je použita ve všech úlohách. Další veličinou, která bývá používána jako post-stratifikátor je segment porostního typu. Kombinovaná stratifikace podle typu vývoje lesa a segmentu porostního typu pak přispěje k vyšší statistické přesnosti sledovaných veličin. Při výpočtu rozloh je možné použít jako post-stratifikátory i další veličiny, pro které je jednoznačně známa rozloha a umístění v rámci zájmového území.
8.5 Klasifikátory
Většina v terénu zjišťovaných veličin je při statistickém zpracování použita jako klasifikátory. Klasifikátorem je nespojitá diskrétní hodnota pro níž jsou známy údaje vyhodnocované veličiny. V tabulce jsou uvedeny hlavní klasifikátory pro jednotlivé datové vrstvy:
Při zpracování jednotlivých úloh vyhodnocení statistické inventarizace mohou být klasifikátory vzájemně kombinovány.
9. Výsledky – výstupy
Výsledky zpracování dat inventarizačního šetření bývají uvedeny v souboru tabelárních přehledů. Kromě toho samozřejmě může být zpracována řada dalších úloh zejména s jinými kombinacemi klasifikátorů:
a) rozloha/dřevinná skladba
b) zásoba
c) počet stromů
d) výška stromů
e) věk
f) obnova
g) odumřelé dřevo
h) rozloha/pokryvnosti
i) běžný přírůst hroubí bez kůry podle typů vývoje lesa
j) průměrná absolutní výšková bonita (AVB 100) podle typu vývoje lesa a skupiny dřevin