Obsah
1. Popis porostu metodou provozní inventarizace
1.1 Úroveň – inventarizační plocha
2. Plánování hospodářských opatření
2.1 Plánování na úrovni lesního hospodářského celku
2.2 Plánování na úrovni typů vývoje lesa (střední plánovací úroveň)
2.3 Plánování na nejnižší úrovni rozdělení lesa (podrobné plánování)
3. Popis porostu metodou výběrného lesa
3.1.1 Zjišťování počtu stromů, výčetních základen a porostních zásob
1.1 Úroveň – inventarizační plocha
Podstatou provozní inventarizace je statistické výběrové šetření prováděné v síti trvalých inventarizačních ploch. Teprve při vzájemném porovnání dvou po sobě jdoucích inventarizačních šetření na trvalých inventarizačních plochách poskytne provozní inventarizace důležité informace o vývoji lesa a o změnách jednotlivých sledovaných charakteristik včetně informace o běžném přírůstu zásob. Pomocí statistické inventarizace se zjišťuje také stav lesa na demonstračních plochách a na plochách pro trvalé pozorování, které jsou důležitou součástí této metody. Hospodářská úprava lesů na bázi provozní inventarizace potřebuje mít pro hlavní typy vývoje lesa k dispozici výsledky hospodaření z celé řady objektů, které by byly dlouhodobě sledované a v pravidelných intervalech měřené. Tyto výsledky slouží k odvození etátu jako závazného ustanovení plánu, ke stanovení intenzity těžby při výchovných a obnovních zásazích, pro kontrolu dopadu těchto pěstebních opatření na lesní porosty v jednotlivých typech vývoje lesa v zařizovaném lesním hospodářském celku.
1.2 Úroveň – porostní skupina
Všechny lesní porosty, ve kterých nebude z nějakého důvodu zjištěn stav lesa provozní inventarizací, je nutno taxačně podchytit individuálně po jednotlivých porostních skupinách. K tomuto může například dojít za situace, kdy vylišený typ vývoje lesa není možno podchytit provozní inventarizací buď proto, že má celkově malou rozlohu, nebo proto, že je těžko přístupný. Po sumarizaci dat z těchto porostních skupin se s těmito údaji zachází stejně jako se sumárními údaji získanými provozní inventarizací v ostatních typech vývoje lesa. V každé porostní skupině se pak odhadne (či relaskopicky zjistí) zastoupení dřevin, určí se věk porostu a stanoví zakmenění; dále se změří výčetní tloušťka a výška středního kmene každé dřeviny a pro jednotlivé dřeviny se zjistí zásoba pomocí růstových tabulek. Kromě toho se posoudí zdravotní stav stromů a odhadne se rozsah případného poškození. Následně se dané porostní skupiny přiřadí k typu vývoje lesa, k typu porostu a jeho segmentu. V případě, že je to nutné, zařizovatel v těchto porostních skupinách naplánuje příslušná hospodářská opatření.
2.1 Plánování na úrovni lesního hospodářského celku (LHC)
Na této úrovni má plánování především strategický charakter. Probíhá ve formě vymezení dlouhodobých cílů formulovaných převážně slovně či graficky. Souhrn numerických údajů za typy vývoje lesa tvoří podklad pro stanovení závazných ustanovení plánu pro zařizovaný LHC. Patří zde především: – stanovení dlouhodobých cílů vlastníka lesa – odvození závazných ustanovení plánu ze zákona
2.2 Plánování na úrovni typů vývoje lesa (střední plánovací úroveň)
Jedná se o plánování na úrovni jednotek, které mají za úkol vytvářet rámec pro přibližně stejné růstové podmínky a způsob obhospodařování. Těmito jednotkami jsou typ vývoje lesa (TVL) a typ porostu (PT), resp. segment porostního typu (SPT). Pro každý TVL je zpracována rámcová směrnice hospodaření . Porovnáním dlouhodobých plánů se současným stavem lesa se posoudí dopad realizovaných opatření a odvodí se postupně střednědobé cíle pro každé plánovací období, zpravidla decennium. Patří zde především: – vymezení dlouhodobých (strategických) cílů – plánování střednědobých hospodářských opatření na základě zjištěného stavu lesa – stanovení těžebního etátu – stanovení cílových tlouštěk dřevin
2.3 Plánování na nejnižší úrovni rozdělení lesa (podrobné plánování)
Princip tohoto typu plánování spočívá v promítnutí pěstebních postupů a cílů stanovených pro zařizovaný LHC a pro jednotlivé TVL do nejnižších jednotek rozdělení lesa, tedy do porostních skupin. K tomu slouží rámcové směrnice hospodaření a v nich uvedené postupy hospodaření. Pro uplatnění vhodné směrnice hospodaření v porostní skupině je předpokladem správné přiřazení této jednotky rozdělení lesa k PT a SPT.
3.1 Úroveň – dílec
Základní kontrolní jednotkou pro hodnocení stavu lesa a těžební úpravy porostů lesa výběrného a porostů v převodu na les výběrný je dílec (!). Uvnitř každého dílce mohou být odlišeny části s rozdílnou tloušťkovou strukturou a vyjádřeny v lesnické mapě například kombinací barevných šraf podle podílu nejvíce zastoupených tloušťkových tříd.
3.1.1 Zjišťování počtu stromů, výčetních základen a porostních zásob
Zjišťování počtu stromů, velikosti kruhových základen a porostních zásob se provádí průměrkováním naplno ve 4 cm tloušťkových stupních od 8 cm (od tloušťkového stupně 10) po dřevinách na ploše celých dílců. Na základě četnosti stromů podle dřevin v tloušťkových stupních bývá odvozena výčetní kruhová základna vynásobením počtu stromů tabelovanou hodnotou pro každý tloušťkový stupeň. Dřevní zásoby bývají vypočteny pomocí dvouargumentových hmotových (objemových) tabulek, výšky jsou měřeny v počtech odpovídajících četnostem v jednotlivých tloušťkových stupních a vyrovnány v úplném výškovém grafikonu. Přepočtení výsledků na hodnoty v m3 b.k. bývá provedeno koeficienty dle vyhlášky MZe č. 84/1996 Sb. Zpracování taxačních veličin bývá provedeno nejen po tloušťkových stupních, ale též po tloušťkových třídách. Rozpětí tloušťkových tříd je možno stanovit např. podle návrhu prof. B. Doležala (1964) a na základě zahraničních poznatků případně rozšířit o poslední tloušťkovou třídu (přesílené stromy). Rozdělení tloušťkových stupňů do tloušťkových tříd: (použito pro ŠLP Masarykův les, Křtiny)
| Tloušťkové třídy | Rozpětí v cm | Příslušnost tloušťkových stupňů |
| Podružný porost | 8,1 – 16,0 | 10, 14 |
| Slabé stromy | 16,1 – 24,0 | 18, 22 |
| Středně silné stromy | 24,1 – 36,0 | 26, 30, 34 |
| Silné stromy | 36,1 – 52,0 | 38, 42, 46, 50 |
| Velmi silné stromy | 52,1 – 72 | 54, 58, 62, 66, 70 |
| Přesílené stromy | 72,1 a více | 74, 78, 82, 86, 90 + |
3.1.2 Lokální objemové tarify
Objemové tarify slouží k určení normální (vzorové) zásoby porostů. Tarify mohou být vypočteny např. následujícím způsobem: Ze všech provedených měření v celém souboru porostů bude pro jednotlivé dřeviny v každém tloušťkovém stupni vypočtena průměrná hodnota objemu jednoho kmene. Vypočtené hodnoty budou matematicky vyrovnány např. pomocí Gompertzovy aproximační funkce (použito pro ŠLP Masarykův les, Křtiny).